Vlády jednotlivých států se snaží bojovat s globálními změnami klimatu nejrůznějšími možnými způsoby. A jedním z nich je i přechod na takzvané obnovitelné zdroje energie. Mezi ně patří ta solární, větrná či vodní, z nichž jsou v našich podmínkách využitelné pouze ty první dvě.

To však sebou přináší také řadu otázek. A jednou z těch hlavních je to, zda jsou tyto elektrárny dostatečně spolehlivé a zda dokážou vždy a za všech okolností zajistit dostatek elektřiny. Není totiž žádným tajemstvím, že jsme na ní již v podstatě plně závislí.

Problém je především v tom, že zatímco například u uhelných elektráren máme plnou kontrolu nad tím, kolik uhlí spalujeme, a můžeme jej udržovat stálé množství, u obnovitelných zdrojů energie tomu tak není. Všichni víme, že vítr není nijak stálý, ani průtok vody řekou. O Slunci ani nemluvě.

Tento problém ostatně velmi dobře znají majitelé domácích fotovoltaických elektráren, kteří musí i přes veškerou snahu především v zimě odebírat proud z klasické sítě. V této době je totiž málo slunečního svitu, a ačkoliv solární panely fungují lépe za chladného počasí, stále to nedokáže kompenzovat fakt, že Slunce svítí o mnoho hodin méně, než je tomu v létě.

Je tedy otázkou, zda je tento způsob skutečně udržitelný v celonárodním měřítku. V současné době se totiž ukazuje, že tomu tak není. Řešením je samozřejmě vyvinutí nových, účinnějších metod, jak tuto energii zpracovat a přeměnit na elektřinu, avšak tento vývoj je dlouhodobá záležitost.

V současné době se tedy bohužel nezdá realistické, že by naše sítě mohly být plně zásobovány obnovitelnými zdroji energie. Nehledě na to, že i ony mají své negativní důsledky na přírodu, ačkoliv klima rozhodně neovlivňují ani zdaleka tak, jako ty uhelné.

Co přinese budoucnost, nevíme. Je však jasné, že je nutné se co nejdříve zbavit závislosti na uhlí, už jen kvůli jeho klesajícím zásobám. Jinak toho budeme zanedlouho velmi litovat.