Jako malá holka jsem vždycky chtěla být modelka anebo také módní návrhářka. Všichni víme, že když chce být žena modelka, tak v té době, kdy jsem ještě byla na přelomu tisíciletí, tak jsem musela být opravdu hodně štíhlá a já jsem štíhlá nikdy nebyla. Řeknu vám, že mě to opravdu hodně mrzelo, ale co jsem měla dělat? To mám jako jít někam na plastickou operaci, aby mě někdo operoval, abych neměla špeky? Ale kdo by operoval? Třeba desetileté dítě? Ano, už v deseti letech mě zajímala móda, a to opravdu ve velkém. Potom v jedenácti letech jsem chtěla být modelka a módní návrhářka, ale bohužel ani jedno se mi nesplnilo. Byla jsem z toho velice nešťastná a také smutná, ale musela jsem to vzít takové, jaké to je.

Bohužel to tak je a nic s tím nikdo neudělá. Mamince jsem kolikrát doma také brečela a říkala jsem jí, že za to může ona, že nejsem modelka, protože také se mi jednou stalo, že se mi ozval jeden pán z modelingové agentury a řekl mi, že by měl opravdu veliký zájem, abych třeba přišla na konkurz. Moje maminka mi tohle slíbila, že tam se mnou půjde a asi dvě hodiny před odjezdem autobusu mi ona řekla, že se mnou nikam nepojede, že prý se bojí, že to bude nějaký podvod. Ani nevíte, jak mě to vytočilo, jak jsem byla opravdu smutná.

Nebylo to tím, že bych se vztekala, ale opravdu hodně mě to mrzelo. Nyní je tomu už jedenáct let a vůbec nevím, co by se stalo, kdybych tam tehdy šla, jestli by se stalo něco špatného anebo jestli bych třeba nyní byla úplně na jiné úrovni, protože móda mě zajímá, takže bych dnes už mohla být třeba nějaká populární módní návrhářka a nebo světová topmodelka a nebo modelka, třeba co fotí oblečení nebo módu a kosmetiku. Bohužel nejsem ani jedno. Dost mě to mrzí. Mám vystudovanou ekonomickou školu, pracuji v bance, ale móda mě vůbec nepřestává bavit a odebírám mnoho módních časopisů.