Mezině patří všichni co mají zuby za které se vůbec nemusí stydět. Jsou to různé druhy myší, potkan, krysa, bobr, ondatra a velká spousta dalších. Ti všichni se mohou pochlubit nejen kožichem, ale také velkými předními zuby, kterými jsou po celém světě proslulí. Nebudeme tu pitvat co žerou, protože u nich platí to, že skoro všechno, co se tak nějak sežrat dá. Hlavně mají spadeno na celou naši úrodu, kterou jsme pracně natahali do sýpek a stodol. Hlodavci to vědí, a proto se sem na zimu hodně stěhují, aby nám sežrali všechno, na co přijdou. Z nás při tom mají většinou jen velkou legraci, jak se je snažíme dostat odsud pryč.

Jsou pak také většinou docela rádi za nějaké ty otrávené granule navíc, protože jim už dávno nevadí a na nějaký ten mejdan se rozhodně hodí. A tak ty malé potvory hodují a hodují a člověk neví co s nimi. Alespoň obyčejný člověk. Ale pozor, jsou zde ještě lidé, kteří zase tak obyčejní nejsou. Tito likvidátoři myších a jiných zubatých pokolení jsou zde právě proto, aby nám v boji proti nezvaným návštěvníkům drobátko vypomohli. Jsou totiž velmi zkušení válečníci a také na to mají patřičné prostředky, kterými běžný jedinec nedisponuje. Kde by je také vzal.

A tak nastupuje tato těžká artilerie a krysy i s potkany se tetelí hrůzou, co se to na ně zase chystá. Boj začíná. Deratizace Hradec Králové má takovýchto mužů v zásobě povícero, a tak není problém se s nimi spojit v boji proti společnému nepříteli. Ten bude hodně smutně vzpomínat na návštěvu a blahý život zde, pokud to ovšem vůbec stihne. A deratizátor se nejprve porozhlédne po okolí a místě samotném. Pouvažuje, popřemýšlí, a nakonec určí sám verzi toho, jak se bude nadále odvíjet ten prapodivný příběh pobytu hlodavců na té a té adrese. Věřte, že konec bude pro ty malé šedivce hodně smutný. A my jsme zvítězili, což je jen a jen dobře.